Je to pouhých 14 až 44 km, podle toho, ve kterých místech se rozhodnete přeplout tuto strategicky významnou mořskou úžinu Gibraltarský průliv. Při pohledu z Evropy vévodí fantastickému pohledu na africké pobřeží masivní Gibraltarská skála a střeží bránu Atlantského oceánu.
Staří Řekové ji považovali za jeden ze sloupů Herkulových, které označovaly konec světa.
Ten, kdo přeplouvá do Afriky poprvé, má z tohoto magického místa opravdu zvláštní pocit, že na dosah odtud je ta Afrika různých barev a ras od arabů a židů, kteří připutovali se svojí kulturou a islámem, přes původní kočovný berbery v pouštních oblastech a dál těch nejčernějších černochů a primitivních kmenů kolem rovníku.
Na památkách severní Afriky se podepsali autoři nejen starého Egypta ale také starých Římanů, kdy Caligula r. 40 př.n.l. zabral Mauretánii, dnes území Maroka.
Podle starořeckých pověstí na druhém Herkulově sloupu spočívá město Ceuta, jež leží na africkém kontinentu naproti Gibraltarské skále, a tak tato dvě místa tvoří pomyslnou mýtickou bránu k oceánu a báje praví, že :
„…Pak již dál nebylo radno v nebezpečných mořských vodách plout, neboť hydry a jiné mořské příšery by za touto bájnou hranicí sežraly každého….“
My jsme ale naštěstí přeplouvali z Algecirasu do Ceuty po klidné hladině ještě Středozemního moře a tudíž nás žádné oceánské hydry nesežraly a ani „příšera“ zvaná mořská nemoc nás nepotkala. Zde sice přeplujete do Afriky ale přesto jste stále ve Španělsku, neboť Ceuta, arabsky Sebta (z lat. Septem Fraters – sedm bratří) je kouskem španělské suverenity a veškerý původní maurský folklór byl nahrazen za 5 století křesťanské nadvlády kulturou španělskou. Zastávka v tomto městě je pro nás velmi příjemná z důvodů doplnění levných PHM a nákupů veškerých potravinových zásob v dobře vybaveném supermarketu s cenami bezcelní zóny, ve které se Ceuta nachází. Zvláště značkový alkohol jsme si vezli i domů, neboť ceny jsou velmi výhodné.
Tato místa byla v historii stále v zájmu Španělů. Ihned po válce o španělské dědictví zde Anglie vysadila své vojáky a Utrechtská dohoda z r.1713 oficielně potvrdila britské panství. Dodnes je Gibraltar jablkem sváru mezi Španělskem a Anglií. Ke konci r. 2001 přistoupily obě vlády na dohodu, která by v r. 2002 mohla vrátit Gibraltar zpět Španělům, avšak zabránit by tomu mohlo snad ještě referendum 30. tis obyvatel tohoto území, kteří přivykli britskému občanství. Jako turista dnes můžete přejít hranice ve městě Algeciras na území Gibraltarské skály a poznat jeho britské charakteristiky a společně i opičky makaky, které vám při posezení na lavičce vytrhnou z ruky i od úst jakýkoliv pamlsek. Ochočily si turisty natolik, že když nic nemáte, tak se toho až agresivně dožadují, dokud nic nedostanou. O tom, jak se chovají v marocké přírodě, až příště.

Příště: Království cedrových velikánů

NÁSLEDUJÍCÍ DÍL